Chci začít střílet

Je to mnohem snazší, než si myslíte. Většina lidí ale z prvotního nadšení udělá některou ze zbytečných chyb. S naším návodem se jich můžete snadno vyvarovat – šance, že vás lukostřelba začne bavit a brzy zasáhnete žlutý střed, pak bude mnohem větší. Lukostřelba je krásný a veskrze bezpečný sport, přestože luk představuje jak sportovní náčiní, tak zbraň. Na to je třeba neustále myslet a mít bezpečnost vždy na prvním místě.

Podívejme se nejprve na to, čeho se vyvarovat, a následně jak na to jít správně:

!!! První a nejdůležitější !!! - nevybírejte své první vybavení sobě nebo svým dětem sami! Nejde nám o to doporučovat konkrétního prodejce či výrobce, ani vás tlačit k tradičním, nebo naopak moderním lukům. Jde o to, abyste zvolili vybavení, které bude v první řadě bezpečné, přiměřené vašim fyzickým možnostem, dovolí vám osvojit si správnou techniku a vydrží vám déle.

Se špatným vybavením vás lukostřelba brzy přestane bavit:

• luk bude „kopat“ (přenášet vibrace po výstřelu zpět do madla),

• bude příliš silný a neumožní optimální nátah,

• šípy nebudou odpovídat síle luku a budou létat do stran.

V nejhorším případě hrozí i vážné zranění – například špatně zvolená kombinace silného luku a příliš měkkých šípů může vést k prasknutí šípu přímo při výstřelu.

Přitom rozhodně neplatí, že dražší výbava znamená do začátku lepší volbu. Jak to udělat správně, se dozvíte níže.

!! Druhé riziko!! - nezačínejte sami! Cesta samouka sice mnohé láká, je ale podstatně trnitější a v případě lukostřelby i poněkud riziková. Nejde jen o výše zmíněné vybavení ani o zafixování chyb v technice, které se pak člověk jen těžko odnaučuje. Lukostřelba představuje pro tělo silně asymetrickou zátěž. Zatímco jedna ruka luk pevně drží a stabilizuje, druhá ruka natahující tětivu rotuje a stahuje lopatku k páteři (luk se totiž správně natahuje zádovými svaly). Aby pro vás byla lukostřelba radostí a neohrožovala zdraví, je nutné zvolit odpovídající nátahovou sílu luku a zařadit vhodná kompenzační cvičení.

U dětí to platí desetinásobně. Dětská páteř i kosti jsou ještě tvárné a tělo není na jednostrannou zátěž stavěné. To samozřejmě vůbec neznamená, že by děti neměly střílet – právě naopak! Je to skvělá příležitost dostat je ven na vzduch a ke zdravému pohybu. O to důležitější však je zajistit jim správné vybavení, odborné vedení a vyvážit střelbu doplňkovými sporty, které rovnoměrně zapojují obě poloviny těla.

! Třetí ! nepodceňujte lukostřelbu ani sebe! Začali jste střílet na klasický terč a trefujete se už obstojně z 10, 15 i 20 metrů? Nemáte delší zahradu, chybí vám pestřejší terče a začíná vás to pomalu nudit? Lukostřelba nabízí mnohem víc!

Pokud nejste zrovna vyloženě technický typ, který si vyhraje s jemným laděním olympijského luku a baví ho drilovat výstřel za stále stejných podmínek na fixní vzdálenost (klobouk dolů před těmito střelci i tlakem na to, že každá rána musí jít do žlutého!), nemusíte házet luk do žita. Existuje spousta dalších disciplín:

3D a terénní lukostřelba: Střílíte v přírodě do kopce i z kopce, mezi stromy a za různého světla – což je obrovský rozdíl oproti rovině. Pěnové makety zvířat navíc připomenou naše lovecké předky (a přitom klidně můžete být vegan – jde o sport, pěnu a návrat ke kořenům, podobně jako u hodu oštěpem).

Historická lukostřelba: Disciplíny, které zábavnou formou přibližují dávný vývoj zbraní a bojového umění.

Pohyblivé terče: Samostatná kategorie plná akce, ať už střílíte na kyvadlo, nebo běžící kola.

Lukostřelecký trap a skeet: Dynamická adrenalinová střelba na letící pěnové terče. Používají se při ní šípy se speciálním opeřením (flu-flu) s vyšším odporem vzduchu, které po minutí rychle zabrzdí a snadno se dohledají.

Co znamená nepodceňovat se?

Střelci mají často pocit, že ještě nejsou dost dobří na to, aby jeli na závody. Nic není dál od pravdy! Pokud jste ochotni dodržovat pravidla bezpečnosti, vaše šípy létají spolehlivě dopředu a občas už skončí i v terčovnici, jste stoprocentně připraveni zapojit se,

Co v takové chvíli dělat, se dozvíte níže.